Byl Listopad 25... Odvezli mě do nemocnice s bolestmi hlavy. Po chvíli se to ale zlepšilo. Ležela jsem zrovna na lehátku u doktorky, když jsem si všimla něčeho... podivného. Nad lehátkem vysel klaun. Normální papírový klaun. Tedy. Normální. Byl by normální ale něco na něm bylo špatně. A to něco byli křízky místo očí a pusa tvarovaná do smutného mračení se. Nikdy jsem se klaunů nebála ale tohle? Můj stav se od toho dne zhoršil.Nemohla jsem spát a to jen z jedno ho důvodu. Kvůli odporné noční můře která mě pronásledovala každou noc. Nebyla nějak strašidelná. Byla jsem tam já, papírový klaun naproti mně. Tomu klaunovi se ale pomalu smutný úšklebek měnil na psychopatický úsměv. A... Pak mě probodl. Nožem. Skrz na Skrz. A jednoho rána? Našli mě mrtvou, ležet vedle papírového klauna... Prý sebevražda... Tak to určitě NE!